Píše syn matce:
Milíá maminko, propadl jsem při zkouškách na vysokou školu. Připrav na to tátu.“
Matka odpovídá synovi:
„Drahý chlapče, otec už je připraven.
Připrav se taky.“

„Zase jdeš tak pozdě do školy, Petrove?“
„Odpusťte, Marie Ivanovno, ale dneska je náledí a jak jsem udělal krok dopředu, ujelo mi to dva kroky nazpátek.“

„Jak jsi tedy došel do školy?“ „Já jsem se otočil a šel domů.“

Péťa už je v druhé třídě a ještě si neodvykl tykat dospělým. Zoufalý učitel mu
dal padesátkrát opsat větu:
„Nebudu tykat dospělým.“
Druhý den zjistí, že Péťa napsal trest stokrát.
„Proč jsi to napsal stokrát, Petře, když jsem to chtěl jen padesátkrát?“ „Abys měl radost,“ řekl slušně Péťa.

„Tak si myslím, že moje maminka nedovede vychovávat děti.“ „Proč?“
„Když se večer chci dívat na televizi, žene mě do postele, a když se mi ráno vůbec nechce vstávat, tak mě zase z postele vyhání.“

„Vánoce mám rád taky proto,“ říká malý Láďa, „že ve vaně je kapr a já se nemusím koupat!“

„V naší rodině vánoční tradice udržujeme. Děti si každý rok koledují o pár facek a taky je skutečně dostanou…“

Vrátí se paní Blažková domů a ptá se dětí: „Byl tu už Mikuláš?“
„Ještě ne, mami, ale byl tu už anděl. Tatínek s ním mluvil.“
„A co mu říkal?“ „Ty můj andílku!“ „A co na to anděl?“ „Dej pokoj, teď to nejde!“

„Ty babyboxy jsou moc dobrá věc!“ svěřoval se jeden otec druhému. Jen by měly být větší, aby se tam vešli i puberťáci…“

Chlapec z vesnice je na prázdninách ve městě u babičky. Přiběhne domů z pošty, kam jej poslala, a hned se chválí: „Babi, ušetřil jsem ti všechny peníze, které jsi mi dala na známky. Když se paní pošťačka nedívala, hodil jsem všechny dopisy do schránky bez známek.“

Povídá studentík své kamarádce: „Budu psát písemku, tak mi drž palce.“ „Dobře,“ souhlasí ona, „ale bude se ti špatně psát.“