Konal se jednou seminář pro manažery střední úrovně se třiceti účastníky.
Při poslední hodině praví lektor:
„Pánové, na závěr si trochu prověříme
úroveň vašeho všeobecného vzdělání. Uvidíme, jak na tom kdo z vás je.
Tedy, já řeknu klasický citát a vy odpovíte, kdo jej pronesl.“
Začíná: „Od ledu se osvobozují řeky i potoky …“
Nikdo neví, jen vzadu se hlásí malý Japonec:
„Johann Wolfgang von Goethe, Faust, Velikonoční
procházka 1806!“
Ostatní účastníci uznale mručí. Další otázka:
„Měsíc vychází, zlatem hvězd se odívá …“
A znovu, jak výstřel z pistole zezadu zazní:
„Matthias Claudius, Večerní píseň, 1779!“
Manažeři se začínají cítit trapně a dívají se do země. Lektor pokračuje:
„Pevně přikováni k zemi …“
„Schiller“, vyrazi Japonec, „Píseň zvonu, 1799!“
To již manažery začíná rozčilovat a jeden v první řadě zamumlá:
„Zasraní Japonci“.
A znovu se ozve známý hlas zezadu:
„Max Grundig, CeBIT 1982!“