Chladné podzimní ráno na Volze, hustou mlhu proráží člun, na zádi sedí
Marusja a vesluje proti proudu, až se jí potí copy. Na přídi leží Ivan
Vasiljevič a spokojene pokuřuje machorku. V tom je míjí v opačném směru
jiný člun, na něm vesluje Kuzma Trofimyč a volá:
„Kampak to jedeš, Ivane Vasiljeviči, takhle brzo po ránu?“
Ivan Vasiljevič vyndá z úst dýmku, rozvážně vyfoukne kouř a prohodí:
„Ale, kampak bych jel, vezu manželku do porodnice.“