Konal se jednou seminář pro manažery střední úrovně se třiceti účastníiky.

Při poslední hodině praví lektor:

„Pánové, na závěr si trochu prověříme úroveň vašeho všeobecného vzdělání. Uvidíme, jak na tom kdo z vás je. Tedy, já řeknu klasický citát a vy odpovíte. Začíná: „Od ledu se osvobozují řeky i potoky…“

Nikdo neví, jen vzadu se hlásí malý Japonec:

„Johann Wolfgang von Goethe, Faust, Velikonoční procházka 1806!“

Ostatní účastníci uznale mručí.

Další otázka: „Měsíc vychází, zlatem hvězd se odívá…“

A znovu, jak výstřel z pistole zezadu zazní:

„Matthias Claudius, Večerní píseň, 1779!“

Manažeři se začínají cítit trapně a dívají se do země.

Lektor pokračuje: „Pevně přikovaní k zemi…“.

„Schiller“, vyrazí Japonec, „Píseň zvonu, 1799!“.

To již manažery začíná rozčilovat a jeden v první řadě zamumlá:

„Zasraní Japonci“.

A znovu se ozve známý hlas zezadu: „Max Grundig, CeBIT, 1982!