O Pepíčkovi

Básnický talent
Paní učitelka ve škole chce po dětech, aby řekly rým.
Postupně jich tam několik řekne nějaké ty rýmy… až paní učitelka
vyvolá Pepíčka a ten říká:
„V moři stojí Kokrhel, vodu má až po kolena.“
„Ale Pepíčku, to se přece vůbec nerýmuje!“
„Jen počkejte, až přijde příliv.“

Rozeznávání
Pepíček přijde ze školy a v žákovské knížce má napsáno od paní učitelky:
„Vypadá to, že váš syn má velké problémy s pochopením rozdílů mezi
chlapci a děvčaty, mohla byste s ním o tom promluvit?“
Maminka vezme Pepíčka za ruku, odvede jej po schodech do ložnice,
zavře dveře a povídá:
„Pepíčku, tak nejdřív sundej moji blůzu.“
Pepíček rozepne její blůzu a sundá ji.
„Teď sundej moji sukni.“
Pepíček sundá její sukni.
„Teď sundej moji podprsenku.“
Pepíček sundá její podprsenku.
„Teď sundej moje kalhotky.“
Pepíček sundá její kalhotky.
„Pepíčku, prosím tě, už NIKDY nechoď do školy v mém oblečení.“

O mrtvých
Přijde paní učitelka do třídy a ptá se dětí, jestlipak vědí, kdo
včera umřel. Přihlásí se Pepíček a povídá:
„Tomáš Marný.“
„Jak to víš, Pepíčku? Toho pána neznám.“
„Když jsem šel včera kolem ložnice našich, tak tatínek
zrovna povídal mamince: To máš marný, ten už nevstane.“

Vánoční dárek
Pepíček dostal k Vánocům pejska, ale na Nový Rok pejska přejelo auto a zabilo
jej. Pepíček přinesl mrtvého pejska první den do školy a o hodině říká:
„Tohle je můj pejsek. Dostal jsem ho k Vánocům,
ale auto mu nabouralo do prdele.“
Učitelka ho zarazí:
„Prdel je ošklivé slovo, měl bys říkat zadnice.“
Pepíček odpovídá:
„Do zadnice mu to zkurvený auto vrazilo.“

Zbytečné věci
Kněz na odpolední procházce vidí Pepíčka, jak kladivem po desítkách drtí
mravence. Pepíček si pro sebe říká:
„Nenávidím ty zkurvený mravence…“
Kněz je zaražen chlapcovým výrazivem a promlouvá k němu o tom,
že Bůh nestvořil nic zbytečného:
„Až tudy zítra půjdu, tak tě nechám dál zabíjet tyhle mravenečky pouze
tehdy, pokud mi vyjmenuješ tři věci, které Bůh stvořil, a přesto jsou k ničemu.“
Na druhý den po obědě kněz opět vidí Pepíčka, jak sedí na zemi a trefuje
kladivem mravence. Dojde k němu a připomíná mu včerejší dohodu, podle které by
Pepíček neměl zabíjet mravence, pokud nevyjmenuje tři zbytečné věci.
Pepíček vzhlédne ke knězi s ďábelským úsměvem a říká:
„Znám tři věci, který jsou naprosto k ničemu. Zaprvé péro na
mnichovi, zadruhý kozy na jeptišce, a třetí jsou tyhle zkurvený mravenci…“

Jazykové znalosti
Děti mají ve škole tvořit věty, kde se objevují slova jelikož a patrně.
Přihlásí se Janička:
„Jelikož je venku zamračeno, patrně bude pršet.“
Další děcka sypou z rukávu podobné geniální nápady, až se přihlásí Pepíček:
„Babička jde po dvorku a nese si pod paží Timesy.“
„No ale Pepíčku, tam není ani jelikož ani patrně.“
„No, to taky není všechno. Jelikož neumí ani slovo anglicky,
patrně se jde vysrat.“

Alegorie světa
Jednou ve škole se ptá paní učitelka dětí, jak si představují komunismus.
Přihlásí se Frantík a říká:
„Já si ho představuju jako velkou horu. Ta odolává všem nepříznivým podmínkám
a stojí a bude tu stát na věky.“
Paní učitelka Frantíka pochválí, vyvolává dál a děcka přednášejí věci jak
vystřižené z patřičných učebnic. Nakonec to paní učitelka jako vždycky riskne a
vyvolá i Pepíčka.
„Já si ho představuju jako velikou loď na rozbouřeným oceáně a ta
loď se kymácí a kymácí a ne a ne se převrátit. A na ní jsou lidi všichni
posraný a pochcaný a poblitý a nikdo nemůže vystoupit.“

Videa o Pepíčkovi dobře vypráví nejen Izer – více v kategorii VIDEO.

Z jeskyní
Paní učitelka je se svým houfem malých školáčků na prohlídce
v jeskyních. Chce je vyzkoušet z přírodopisných znalostí a tak se ptá:
„Děti, co to tam nahoře visí za ptáka?“
Děti neví, jen Pepíček se hlásí.
„No, Pepíčku, řekni nám, co to je.“
„No, tam nahoře tam za ptáka visí netopýr…

Všeobecné znalosti
Soudružka učitelka se ptá dětí:
„Děti, kdo ví, jak se jmenoval nejvýznamnější člověk 20. století?“
Nikdo se nehlásí.
„No děti, kdo správně odpoví, dostane čokoládu.“
Přihlásí se Pepíček a říká:
„Vladimír Iljič Lenin.“
„Výborně, pojď si vzít čokoládu!“
Pepíček vezme čokoládu a když si sedá do lavice, říká si potichu:
„Sorry, Rambo, ale obchod je obchod.“

Za zkušenou
Pepíček se doma fláká a neustále dělá nějaké problémy. Tak mu maminka říká:
„Pepíčku, běž se podívat přes ulici, jak naproti stavějí ten dům,
třeba se naučíš něco zajímavého.“
Pepíček zmizí a objeví se opět za několik hodin.
„Tak co, Pepíčku, co ses zajímavého naučil?“ ptá se maminka.
„Vím, jak se věší dveře,“ říká Pepíček, „to nejdřív vezmeš tu
podělanou desku, plácneš ten sráč tuhle, ale on je kurva moc velkej, tak ho o
pičichlup tuhle a o dva támhle zkrátíš a celou tu zkurvenou věc secvakneš
dohromady.“
Matka je totálně zaražená slovníkem svého syna:
„Zalez do svého pokoje a zůstaň tam, než přijde tvůj táta!“
Později vejde otec do synkova pokoje a ptá se:
„Máma říkala, žes dnes dělal nějaké problémy. Tak o co šlo?“
„Jen jsem jí říkal, jak se věší dveře.“
„No, tak mi to pověz.“
„To nejdřív vezmeš tu podělanou desku, plácneš ten sráč tuhle, ale
on je kurva moc velkej, tak ho o pičichlup tuhle a o dva támhle zkrátíš a celou
tu zkurvenou věc secvakneš dohromady.“
„No vidíš, docela dobře to zvládáš,“ chválí tatínek, „tak mi teď
přines prodlužovačku z dílny.“
„Naser si, to je práce pro elektrikáře!“

Malý chemik
Pepíček si vzal svoji novou chemickou soupravu do sklepa, kde celé odpoledne
prováděl různé pokusy. Jeho táta se vrátil z práce a šel se podívat, co synek
tropí. Ten zrovna seděl obklopen baňkami a zatloukal cosi do zdi.
„Proč zatloukáš ten hřebík do zdi?“ ptá se otec.
„To není hřebík,“ říká synek, „to je mrtvý červ. Chtěl jsem ho
pomocí své speciální směsi oživit, ale on místo toho ztvrdnul na kámen.“
„Víš co? Hele, ty mně dáš tu baňku s touhle chemikálií a já ti hned
zítra koupím motorku!“
Pepíček nepřemýšlel dlouho a podal tátovi baňku. Druhý den, když přišel Pepíček
ze školy, tak před brankou stál na chodníku zbrusu nový Mercedes. Pepíček se šel
zeptat tatínka, proč koupil auto a ne motorku.
„Motorku máš v garáži, synku,“ řekl otec, „ten Mercedes je od maminky.“

Naivní výmluva
Jednou pozdě v noci se Pepíček probudil a slyšel z ložnice rodičů nějaké hlasité
zvuky. Vyhrabal se z postele a vydal se do předsíně. Než došel ke dveřím
ložnice, zvuky ustaly a v koupelně se rozsvítilo. Pepíček tedy zatočil do
koupelny a tam narazil na tatínka, který si zrovna sundaval prezervativ.
„Tati, co to děláš?“
Otec se nervózně rozhlížel a přemýšlel, co synkovi řekne. Nakonec vykoktal:
„Eh, kontroluju, jestli v koupelně nejsou myši.“
Pepíček se na tatínka zmateně podíval a říká:
„Ale co to děláš? Ty je šukáš?“

Zvídavý dotaz
Pepíček přiběhl domů a ptá se:
„Mamí, můžou mít malý holčičky děti?“
„Ne, to víš, že nemůžou.“
Pepíček zase vyběhl na zahradu a maminka ho jen zaslechla,
jak říká ostatním dětem:
„Je to oukej, můžem tu hru hrát znova.“

Malý kutil
Říká maminka:
„Pepíčku, co děláš?“
Pepíček odpoví:
„Ale jen zatloukám hřebík.“
„Tak ať se nebouchneš do prstu.“
„Šílíš?!! Nejsem blbej, drží mi ho Alenka.“

Sousedská prosba
Přijde malý Pepíček k sousedce a říká:
„Dobrý den, maminka se ptá, jestli nemáte kilo mouky, a kdyby ta stará kráva
neměla, tak se mám ptát vedle.“

Chytrák
Malý Pepíček jede s maminkou v tramvaji. Sedí jí na klíně a paní, sedící vedle
maminky, ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký chlapeček. Pepíček se jí
zeptá, zda má doma taky takového chlapečka. Pani se začervená a smutně
konstatuje, že jí čáp žádného nepřinesl.
„A máte alespoň holčičku?“ ptá se opět Pepíček.
„Ne, vrána mi žádnou nepřinesla.“
Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá:
„A s jiným ptákem jste to nezkusila?“

Nezbeda
Otec se rozhodl, že je nejvyšší čas dostat rozvernému synovi
do hlavy trochu rozumu:
„Podívej, Pepíčku, už budeš dospělý a měl bys začít brát život
trochu vážně. Uvědom si, kdybych teď náhle zemřel, kde bys byl?“
„No, já bych byl právě tady. Ale otázka je, kde bys byl ty.“

Odposlechnuto
Paní učitelka se ptá dětí, které zvíře se nejrychleji naučí mluvit
lidskou řečí. Nikdo se nehlásí, až po chvíli Pepíček:
„No, Pepíčku, tak které zvířátko?“
„Prosím, rybičky“
„A jak jsi na to přišel, Pepíčku?“
„Sím, naši mají v ložnici akvárium a nedávno se z ložnice ozvalo:
‚Jestli mě ještě jednou kousneš do ocasu, tak tě prohodím akváriem!'“

Sám doma
Tatínek s maminkou jdou na ples, ale nevědí, co si počít s malým Pepíčkem.
Tatínek dostane nápad:
„Tak mu nasadíme sluchátka, pustíme mu pohádku, a on pěkně usne.“
Tak učinili a odešli se bavit. Když se ke čtvrté ranní vrací,
v pokojíku se ještě svítí.
„Klid maminko, to on jak usnul po té pohádce, tak jenom nezhasnul.“
Vejdou do pokoje, uprostřed místnosti stojí Pepíček,
oči podlité krví, roztrhané pyžamo, podivně se klátí a vykřikuje:
„JÁ CHCI, JÁ CHCI, CHCI, CHCI!“
Rodiče jsou zděšeni, přijdou k Pepíčkovi a sundají mu
sluchátka, ze kterých se ozývá:
„Milé děti, chcete slyšet pohádku o
chhrrrr.. milé děti chcete slyšet pohádku .chhrrrr.. milé..“

Hry pro velké
„Tak na co jste si dneska hráli, Pepíčku?“
„Na Divoký západ.“
„A na co si budete hrat zítra? Taky na Divoký západ?“
„Kdepak, na to už nejsou lidi, zítra hrajem na hromadné pohřbívání.“

Nechej to koňovi
Na procházce viděl Pepíček koně se ztopořeným údem a ptal se učitelky,
co to má to zvíře pod bříškem.
„Ále to nic není, toho si nevšímej.“
Pepíček se uznale podíval na učitelku a znalecky doplnil:
„No, to bych chtěl vědět, na jakého jste zvyklá vy!“

Hlídka u okna
Novákovi, kteří bydlí v malém panelákovém bytě, na sebe dostanou chuť a tak
řeknou malému Pepíčkovi, aby se díval chvíli z okna a hlásil, ce se venku děje,
aby ho nějak zaměstnali. Pepíček tedy hlásí:
„U Ptáčků se dívaj na televizi, U Králů večeřej, U Horvátů se paní Horvátová
sprchuje a u Kroutilů se souloží.“
Novákovi se zarazí a ptají se Pepíčka, jak na to přišel. A Pepíček odpoví:
„No, Honza taky kouká z okna…“

Mluvnice
„Pepíčku, řekni dvě zájmena.“
„Kdo, já?“
„Výborně, Pepíčku.“

Vyčůránek
Pepíček, kterýmu máma zakázala se koupat v přilehlém rybníce, přijde domů s
mokrými vlasy a povídá, že spadnul do vody.
„Tak jaktože nemáš mokré i oblečení?“
„No, měl jsem takové tušení, že bych mohl spadnout,
a tak jsem si je radši sundal.“

O pejskách
Pepíček šel s babičkou na procházku, a v parku viděli dva psy, jak se páří.
„Babi, co to dělají?“ ptá se Pepíček.
Babička přemýšlela, jak z toho ven, tak řekla:
„Ten pejsek nahoře má zraněnou tlapku, a ten dole ho nese k doktorovi.“
„Jsou skoro jako lidi, žejo, babi?“ říká Pepíček.
„Jak to myslíš, jako lidi?“ ptá se babička.
„Nabídni někomu pomocnou ruku, a pokaždý tě akorát zjebe.“

 Netaktní odpověď
Pepíček sedí na zkoušce proti učiteli a učitel se ho ptá:
„Když spolu dva lidé hovoří a jeden z nich je hlupák, co se stane?“
„Ten druhý neudělá zkoušku,“ odpoví Pepíček.

Dětské vtipy o Pepíčkovy i sprosté s Pepíčkem, vše najdete zde.

O Pepíčkovi
3.9 (78.08%) 52 hlasůs