Vesnický kovář musel dřív umět všechno. Stalo se,
že přišel do kovárny mlynář a povídá:
„Kovářskej, všeho nech, pojď do mlýna, mlynářce je zle!“
Kovář přijde do mlýna, panímáma naříká, že ji všechno bolí.
„Svlečte se a lehněte si na břicho!“ poroučí kovář.
A vezme kus sádla, pleskne ho mlynářce na záda a promazává.
Mlynářka jen vzdychá a povídá:
„Teda kováři, ten hořejšek povolil, ale všechno jako by se teď nahrnulo dolů.“
„Mlynářko, kalhotky dolů a nohy od sebe!“ zavelí kovář.
A vyndá ocas, pořádně ho otře sádlem a šup s ním do mlynářky.
Promazává a mlynářka slastně kňučí. Na věechno kouká mlynář,
vyndá z huby fajfku, odplivne si a povídá:
„Teda kováři, kdybych na vlastní oči neviděl, že tu mlynářku promazáváš,
tak bych řekl, že ji šoustáš!“